Zručný Šaf opět nezklamal

Šaf postavil Konvovi k triumfu v UHF lize sochu v životní velikosti

Pavel Šafařík při svém příchodu do týmu humorně přezdívaný Drsný Šaf si stále více a hlasitěji říká o změnu své přezdívky na Zručný Šaf. Nutno podotknout, že naprosto oprávněně. Jeho poslední kousek je skutečně excelentní. K zisku trofeje pro nejlepšího brankáře Uherskohradišťské Futsalové Ligy (UHF) se Pavel rozhodl postavit našemu brankáři sochu v životní velikosti.

"Napadlo mě to celkem spontálně. Naše malá má doma hromadu lega. Jednou odpoledne jsme si společně pohrávali s touto kreativní stavebnicí a prohrabovali hodry pestrobarevných kostiček. V tu chvíli mě to napadlo," osvětluje původní myšlenku Pavel Šafařík.

"Všichni jsme si letos moc přáli obhájit titul v UHF lize. Bohužel vlastní chybou se nám nepodařilo tohoto cíle dosáhnout. Dlouho jsem přemýšlel jak alespoň trošku zmírnit náš smutek. Konva byl z neúspěchu v lize tak zdrcený, že se začal stranit kamarádů. Zůstával v práci dlouho do noci a přestal pít pivo. Tehdy jsem si řekl, že je něco špatně a musím s tím něco udělat. Jako by ho jeho individuální úspěch ani trochu netěšil. Je to logické, náš tým je jeho život. Ale v životě je potřeba radovat se i z maličkostí. A tak jsem si řekl, že mu jeho individuální úspěch něčím připomenu," pokračuje dále zručný mistr.

"Socha našeho Ježíše, jak mu v poslední době přezdíváme je v životní velikosti. Postavil jsem ji ze třiceti tisíc dílků stavebnice lego, které jsem skládal asi měsíc a půl. Měl jsem od samého začátku pomocí jednoduchých integrálů a základních kvadraických rovnic propočítáno, že udržím li průměrnou výkonost 666,67 až 688,21 přidaných kostiček za den, podaří se mi stanovený termín bez potíží dodržet. Pak už to za pomoci tohoto jednoduchého rozvrhu byla legrace. Práci jsem chtěl mít hotovu 14.5., což je přesně tři měsíce ode dne, kdy Konva získal zmiňovanou trofej."

" Jediné co nechápu je, proč mají o sochu našeho gólmana takový zájem křesťanské organizace. Párkrát jsem sochu vytáhl za pěkného počasí v Hluku na náměstí abych si chvíle tvorby zpříjemnil paprsky hřejivého jarního slunce. Prakticky pokaždé, když jsem takto na náměstí tvořil, někdo přišel s tím, že takovou sochu už v kostele máme, nebo naopak, že by měla do kostela patřit. "Proč?" Tázal jsem se mnohokrát. "Co je na Konvovi tak mystického, že Vás to neustále svádí strkat jej do kostela?" Zněla má otázka. Prakticky pokaždé jsem se dočkal stejné odpovědi: "Vždyť je to Ježíš mistře Šafe.". Někdy mi až mráz běhal po zádech z toho jak pozorně lidé u nás sledují zdánlivě bezvýznamné regionální soutěžě. V Itálii musíte pro podobné úspěchy nastřílet 100 branek v Juve, nebo odehrát 800 zápasů za Inter. Konvovi ke stejné slávě stačila pouhá jedna trofej. Je to prostě Jezíš. Dlužno ještě poznamenat, že pouze jediný postarší pán na moji otázku odvětil slovy "Já tomu rozumím, že je to ten Vás kamarád mistře, ale jako by z dílny vypadl Bertelu Thorvaldsenovi, jehož socha Ježíše Krista je dlouhá léta vystavena v Kodani"," dodává Pavel Šafařík alias Zručný Šaf.