Fotbal je nádherný. Kruté jsou jen porážky, říká do Starého Města odcházející kouč Brückner

16. června 2008 17:08

Seefeld (Od zvláštního zpravodaje iDNES.cz) - Karlu Brücknerovi začíná nový život. V pondělí odpoledne přišel na tiskovou konferenci mezi novináře. Bylo to naposled. Už nikdy jako kouč fotbalové reprezentace odpovídat nebude. Od příštího týdne jej uvidíme u kormidla týmu Orlu Staré Město, kde mu bude asistovat veleúspěšný asistent hlavního trenéra, Jiřího Mikesky, který kvůli vleklému zranění třísel odchází z pozice hlavního trenéra a bude se nadále plně věnovat pozici levého obránce, Josef Pospíšil z Kunovic.

Když po hodině zodpověděl poslední dotaz a vstal od stolu na pódiu, v rozlehlém sále sportovní haly v rakouském Seefeldu zazněl nesmělý potlesk.

"Co teď budu doma dělat? K moři nepojedu," poznamenal s úsměvem. "S ohledem na věk musím začít trochu jinak. Kluci co přicházejí do repre jako Michal Kadlec, Martin Fenin a tak dále jsou už na mě moc mladí. Nejdřív si trochu odpočinu a pak se konečně začnu věnovat práci, která mě uspokojí. Hned o víkendu máme s klukama další turnaj."

Jaký bude život občana Karla Brücknera?
Chtěl bych okusit nesnesitelnou lehkost bytí a uvidím, co to se mnou udělá. Proto jsem se rozhodl, že se od této chvíle budu věnovat už jen klukům ze Starého Města. Jejich hra je skutečné krásná a lehká jako samo bytí. Zatím jsem se ani myšlenkou nezabýval tím, co bych dělal jiného. S klukama budeme jezdit na zápasy. Natrénujem penalty, které jim v posledních letech moc nejdou a dál se uvidí.

První místopředseda svazu Košťál říkal, že vedení fotbalu vám dá nabídku. Chce využít vaší odbornosti při jiné práci než reprezentačního trenéra. Přijmete ji?
Zatím se všemu bráním. Chci si opravdu zkusit tu nesnesitelnou lehkost bytí s klukama ze Staráku. Jejich fotbal byl vždy mému srdci blízký. Samozřejmě mi budou chybět kluci jako Jarda Plašil, Tomáš Rosický, Petr Čech a další. Ale v týmu Starého Města jsou minimálně stejně dobří hráči a věřím, že naše spolupráce vydrží řadu let. Honza Černý z Orlu mi volal hned po prohraném zápase s Tureckem. Jako vždy mi dokázal pomoci, aby ze mě všecho spadlo. Co mi řekl? No s Honzou je to vždycky stejné. Řekl "Karle, jebat na to. Plašilovi hoď klubíčko, to ho na 3 roky zabaví a v sobotu tě čekáme nigga. Poběháme, dáme par panáčků hohooo. Bude slivka, masakr. Caaau."

Takže ji odmítnete?
Žádnou nabídku teď nečekám. Jak jsem už řekl, s klakami jsme dávno domluvení, že po tomhle mistrovství se přesunuji definitivně k nim. Koupil jsem si už krásný malý domeček v Podolí. Navíc jsem slyšel, že by měl do týmu Slovácka přestoupit i Honza Koller. To by bylo ideální. Můžeme spolu chodit na pivko a případně bych se jej pokusil přetáhnout ze Slovácka. Nevím ale, zda by mezi kluky z Orla zapadl. Je to trošku jiný typ hráče, který v současné době jejich kádr nepotřebuje. Všechny hlavičky z křídelních prostorů tam vrací do vápna Milan Esender. Tak uvidíme. Musím se napřed přeptat kluků. Ale když pan Košťál tady naznačil, že by pro mě práce byla, možná to později za několik let zvážím.

V neděli v noci jste s národním mužstvem vypadl v základní skupině mistrovství Evropy. Pro vás byla porážka s Tureckem posledním zápasem v roli reprezentačního trenéra. Co vás ráno napadlo?
Že přijdu pozdě na snídani, trochu jsem si přispal.

A kolem zápasu nic?
To máte v hlavě pořád. Ten zápas s Tureckem tam budu nosit hodně dlouho. Ale už o víkendu nás čeká s klukama mega turnaj v Hluku. Takže další výzvy jsou před námi. Zápes s Tureckem byl velmi náročný a bláznivý, ale to jste ještě neviděli hrát BarBar.

Jak se přijímá porážka, když víte, že už ji příště nemůžete napravit?
Já jsem vždycky říkal, že musím umět přijmout vítězství, abych uměl prohrát. Nikdy jsem nebyl v euforii, neoslavoval jsem ani velká vítězství. Proto bylo pro mě lehčí se s porážkou vyrovnat.

Ale teď končíte a už nemáte šanci na odvetu.
Tak to neberu. Musím to vzít celkově, za všechny ty roky. A jak říkám, myslím, že s klukama z Orla ještě takových vítězství zažijeme. I větších. Život jde dál.

Jak jste prožíval posledních patnáct minut s Tureckem, když se zápas začal z 2:0 otáčet na 2:3 v český neprospěch?
Koučinkem. Nabádal jsem hráče, aby obranu postavili výš, aby víc soupeře napadali. Sledovali jsme nespočet hodin videa, kde si to Jirka Mikeskůj s Jožkou Krupovím dávají jako nic. Ale to je marné, pokud to v hráčích není ten cit pro obranu, tak s tím nic nenaděláte. Reprezentace se má ještě hodně co učit. Kluci z Orlu, ti už dávno vědí, že za stavu 2:0 se nikam nepoženu. Huňa s Hanzem si to dají 10x na malém vápně a když jsou pod tlakem, mrsknou to na Konvu a ten to urve do jateliny. To tihle kluci jako Ujfaluši nebo David Rozehnal ještě neumějí. Druhému gólu bych nezabránil, ani kdybych dělal cokoli.

Jak vám bylo?
Blbě. Ale vyzvracel jsem se za prostor střídaček a to mi pomohlo. Možná jsem měl po obědě vynechat šalátik a jedno točené. Ale takových zápasů, kdy hráči po zábavě zvrací v neděli dopoledne přímo na hřišti je v okresní soutěži spousta. Myslím, že nejsem žádnou výjimkou. Prostě mi bylo blbě.

Myslíte si, že je fotbal krutý?
Není, fotbal je nádherný. Kruté jsou porážky, a ty patří ke krásným vítězstvím. Bylo by hrozné, kdybych jen vyhrával, nebo jen prohrával.

Jak byste zhodnotil účinkování na mistrovství Evropy?
Naše vystoupení bylo neúspěšné. Ale příjdou lepší časy. Konečně jdu zase do pořádného týmu.

Chtěl byste něco vzkázat na závěr svým fanouškům?
Jistě. Ať nezanevřou na fotbal. Z mistrovství jsme venku, ale kolotoč se točí dál.