Tonisvorst Mission erfolgreich! Jawoi!

Mise Tönisvorst úspěšně provedena!

Po 4 letech plenění fotbalových trávníků na Košíkách, ve Veselí či v Hluku se nám, vyslancům staroměstského Orla, podařilo podmanit si už i první evropské kolbiště, a to u našich západních sousedů v Německu. 

Po milém pozvání ze strany staroměstských zastupitelů jsme se na sklonku léta vydali spolu s místními pohlaváry a mladými bujarými muzikanty z Dolinečky na zteč partnerského města Tönisvorstu, nacházejícím se v bývalé hornické lokalitě v srdci Porůří. Našim úkolem bylo reprezentovat nejenom naši staroměstskou jednotu, ale cítili jsme, že proti německé mašině jedeme kopat za celou naši malou republiku. 

Celý pobyt se nesl ve svěžím přátelském duchu a naši hostitelé nám připravili opravdu našlapaný program. Na naši moravskou družinu byla aktivována hned armáda místních kulturně-sportovních referentů, která nás nenechala vydechnout ani minutu. A tak se rozverná cimbálová muzika doprovázející naše zájezdní klubko na každém kroku neutuchajícně linula od gotické katedrály v Cáchách přes supějící parní lokálku na slovutný Hülser Berg po stěny monumentálního mystického plynojemu v černém Oberhausenu, skrze šumící největší jablečný sad západního Německa až jej nakonec zkoprněle umlčel křišťálový alt místní operní pěvkyně, která svým ztvárněním Dvořákovy Rusalky vyvolala mrazení v zádech nejen protřelého pěvce starosty Bazaly, ale i nás všech ostatních. 

foto: Pavel Šafařík "Takovou poliřku budu mít co nevidět doma taky". Prohlásil odhodlaně při práci na tomto článku rázný pes obranář Josef Krupa Jr.. Na fotce zapózoval pro náš web před sbírkou fotbalových trofejí našich německých kolegů stejně odhodlaně a hrdě jako jeho velký vzor Ota Zaremba.

Její německá árie rezonuje v našich myslích ještě dnes stejně jako naše velké vítězství ve večeru pravdy, a to večeru fotbalovém. Velice ochotně jsme navázali na líbivou prezentaci našich mladých hudebníků v předešlém programu a nadšeným výkonem ukořistili drahocenný skalp místního soutěžního oddílu a to ještě na jeho vlastní půdě. Po napínavém a nervydrásajícím souboji jsme v hlučné kulise hostitelům uštědřili porážku v poměru 5:4. O pohyb na ukazateli v náš prospěch se postarali hlavně kanonýr Pilka, který si tak osladil svoje poslední vystoupení v dresu s orlem na zádech (hned následující týden už zamířil na nové angažmá v dalekém Sydney) a také agilní Krupa, když oba vsítili dvakrát. O jiskření na parketách se pak starali nesmlouvaví zadáci Mikeska s debutujícím Šafaříkem, kteří srdnatě zastavovali časem stále častěji se valící německou lavinu s tím, jak nám rapidně ubývaly fyzické síly (domácí na nás naběhli se zhruba dvojnásobným kádrem nabušených „profíků“). I přes obdržené branky si za vychytané tutovky zaslouží absolutorium náš čaroděj mezi třema tyčema, nestor kněžpolské tělovýchovné jednoty Konvalinka. Za dramatickou podívanou jsme sklidili zasloužený potlesk na otevřené scéně a uznání i od domácích harcovníků, kteří nás pak v rámci utužení vztahů pozvali na pozápasovou grilovačku.

Na té pak po vzájemném poplácání po ramenou a výměně krajových šnapsových delikates (ano myslím tím výměnu naší slivovice za jejich chutný mok) přece jen přišla neutuchající touha německé strany po odvetě a odvážné výroky o nemožnosti jakékoliv příští prohry. Nás pak tato slova jenom ještě více motivovala a do jakékoliv další reprezentace bychom se vrhli s plnou vervou a touhou zopakovat tuto zdařilou premiéru.

Závěrem bychom chtěli poděkovat Orelské jednotě, jak nad námi drží ochranou ruku a především pak paní Zálešákové za tuto milou delegaci na partnerský zájezd. Existuje v životě jen málo dní, které se v životě hluboko vryjou do paměti, a byla to právě ona, která nám tyto chvíle umožnila zažít. Děkujeme